Moderní zvířecí farma

Dokážete si představit farmu starého MacDonalda se zvířaty pobíhajícími po pláních? Dnes už takový typ chovu zvířat najdeme málokde.

Většina masa a živočišných produktů, které konzumujeme, pochází z velkochovů, kde zvířata žijí v otřesných podmínkách – možná jste už slyšeli o intenzivních velkochovech, kde krávy vchází jedním vchodem a z druhého vychází jako naporcované steaky, nebo kde slepice produkují vejce jako stroje. Tento typ zemědělství by neměl být nazýván „zemědělstvím“ ale „zemědělským průmyslem.“

Ne všichni mají přístup k produktům z farem, kde zvířata žijí ve vhodných podmínkách. Mnohem více lidí o této možnosti ani neví. V mnoha případech je celkem náročné dozvědět se, odkud pochází maso, které konzumujeme. Jednou z možností je stát se vegetariánem, ale to vyřeší problém pouze na individuální úrovni. Maso pravděpodobně vždy bude součástí jídelníčku lidí, je tedy nutné se postavit proti určitým typům zemědělství. Jedná se o kolektivní problém.

Zvířata dokážou prožívat pocity, a proto bychom jim měli zajistit život bez strachu, bolesti, týrání a ponechat jim prostor, ve kterém se dokážou přirozeně vyjádřit. Je potřeba pochopit pojem „zvířecí blahobyt“, který v sobě zahrnuje aspekty potravy, dobrého zdraví, environmentální udržitelnosti, sociální spravedlnosti a potravinové bezpečnosti.

V roce 1999 definovala deklarace z Amsterdamu zvířata jako cítící bytosti, ne jako zemědělské produkty. Lisabonská smlouva z roku 2009 zvířecí blahobyt uznala jako zásadní. I přes tyto mezinárodní úmluvy nejsou podmínky chovných zvířat stále nijak garantovány. Miliony jich žijí v uzavřených prostorách, kde mají omezenou či žádnou svobodu. Často podstupují zdlouhavé cesty v katastrofálních podmínkách.

Z pohledu zemědělců je zvířecí blahobyt přidanou hodnotou. Zlepšením životních podmínek zvířata nepodléhají tak často nemocím a jsou v menším stresu. Při omezení podávání léků zvířatům, se též zlepší zdraví lidí a životní prostředí. Méně léků znamená nižší výdaje a zlepšení kvality masa z nutričního i smyslového hlediska. Snahy zemědělců však musí být podporovány politikou, která je chrání proti nespravedlivé soutěži s ostatními zeměmi, jež prodávají levnější produkty – ty však nevznikly v souladu se zvířecím blahobytem.

Povědomí konzumentů roste, ale ještě ne dostatečně. Spotřeba živočišných produktů se neustále zvyšuje, zajištění zvířecího blahobytu je tedy neudržitelné. Lidé v bohatých zemích mají ve svém jídelníčku nadbytek živočišných bílkovin, který negativně ovlivňuje naše zdraví. Způsobuje obezitu, srdeční nemoci a rakovinu. Mnohem menší konzumace masa dá zemědělcům větší šanci soustředit se na kvalitu a nám neublíží.

Je velice těžké určit, na čí straně je vina. Pokud nebudou existovat vhodná opatření, sami se musíme informovat o tom, co nakupujeme, a podporovat uvědomělé producenty. Nejsnadněji se původ produktů sleduje u vajec, kdy máte možnost výběru ze tří typů chovů nosnic – klecový, v halách a z volného výběhu. Asi tušíte, který typ je pro zvířata nejlepší. Pravděpodobně vás neminuly jarní zprávy o nových směrnicích pro chov slepic v klecích, přesto by bylo nejlepší, kdyby tento způsob chovu vymizel úplně. V roce 2013 budou zakázány prasnicové kotce.

Mocnými prostředky pro změnu jsou dialog, poskytování informací a vzdělávání. To musí začínat již u dětí – ve školách, v rodinách, kdekoliv u jídelního stolu. Jezme méně masa, a hlavně to kvalitní. Zní to paradoxně, ale tím, že pomáháme sami sobě a přírodě, pomáháme i zvířatům.

(Text převzat a upraven z článku Carla Petriniho, prezidenta Slow Food International.)